V důsledku rozvoje technologií je nutné respektovat současné limitující faktory průmyslové výroby, jako jsou zdroje energie, zdroje surovin, ale i kvalifikované pracovníky.
Ostatní roky jsou charakterizovány rychlým rozvojem využívání lepených spojů ve strojírenském, automobilovém i leteckém průmyslu, ve stavebnictví, v dřevoprůmysle, ale i v dalších odvětvích. Používání lepidel znamená nejen určité technologické výhody, ale zejména poměrně velký ekonomický efekt v uvedených odvětvích, ve kterých se spotřeba lepidel neustále zvyšuje.
Současná energetická situace vynucuje hledání výrobních technologií s minimálními nároky na tepelnou a elektrickou energii. Dostupné a omezené surovinové zdroje zase motivují vyrábět výrobky s minimálními ztrátami na materiálech a s dosahováním maximální výnosu při minimální pracnosti. V současném průmyslu, lepení patří mezi velmi důležité technologické operace. Přispívá značnou měrou ke zdokonalování kvality výrobků, ale je také základem pro vznik nových progresivních a funkčních produktů.
Lepení není žádnou novinkou. Egypťané používali lepidlo na uměleckou ozdobu dřevěných výrobků. Babylonci spojovaly kamenné stavby bitumenem a Římané používali např. směs dehtu a včelího vosku na lepení částí svých lodí. Ve středověku se vyvinula výroba klihu ze zvířecích kostí na lepení dřeva a později přibyly ještě další přírodní látky, jako kalafuna, kaučuk, vaječný bílek, škrob a tvaroh. Omezené možnosti pro výměnu zkušeností a nedostatek technického zařízení v této době byly příčinou poměrně malého pokroku v použití lepidel až do počátku dvacátého století. Rozvojem vědeckého bádání, zejména v oblasti chemie, se vytvořily předpoklady pro vznik nových, syntetických lepidel, které se v přírodě nevyskytují a splňují i náročné požadavky na kvalitu spojování různých materiálů. Mezníkem v používání lepidel byl vývoj syntetických lepidel, např. fenolformaldehydových, močovinoformaldehydových, epoxidových a různých typů modifikovaných syntetických lepidel, jakož i kaučukových vodných roztokových lepidel na bázi speciálních syntetických elastomerů.
Novodobými lepidly lze lepit i některé speciální kovy a slitiny kovů, které nebylo možno např. svařovat a dali se spojovat pouze nýtováním nebo šroubováním, což mělo velké nevýhody – zeslabení materiálů. Zvýšený zájem je i o lepení plastů, gumy, dřeva a kombinace nejrůznějších adherendov, neboť spojování materiálů lepením patří mezi progresivní a efektivní metody spojování. O tom, že se dá lepením dosáhnout vysoká pevnost spojů svědčí i to, že v současnosti se lepidla používají v takových náročných aplikacích, jako např. při lepení v leteckém průmyslu, ale i v kosmické technice, neboť lepené spoje, kromě již uvedených výhod, představují i snížení hmotnosti i snížení nákladů na provedení spoje.
Přestože lepidla mají už dost dlouhou historii, mají stále obrovskou perspektivu, neboť lepení patří mezi nejpokrokovější a nejefektivnější způsoby spojování různých materiálů. Technologie lepení je jedním z důležitých prvků procesu chemizace a modernizace průmyslu. Proniká postupně do většiny výrobních odvětví, kam přináší mnoho specifických konstrukčních a technologických předností. Patří k nejdůležitějším alternativám v automatizaci montážních a dokončovacích prací.
Autor: Ing. Milan Kollár, PhD.